Na počátku roku jsem dělal průvan ve skříních a vypadlo na mě mnoho restů. Jedním z nich je rok staré album SECT, o kterém by byl hřích se nezmínit. Unikátní sestava k sobě poutá bývalé členy kapel, jakými byli CATHARSIS, EARTH CRISIS, DAY OF SUFFERING, FALL OUT BOY nebo kultovní CURSED. Sestava veteránů, kteří dobře vědí, co dělat.

„No Cure For Death“ jsou krátké, vybroušené hobliny kovu, které vám dřou kůži. Jen dvě skladby z desítky přesahují stopáž dvou minut a vůbec to nevadí. Do těchto šrapnelů je napěchováno tolik zdravé agrese, že na to jiné kapely potřebují minimálně pět vinylových koláčů v plné stopáži. Slovy klasika: „Sedmnáct minut???“. „Ale jakejch!!!“.

SECT tu balancují na hraně nekompromisního grindcore, švédského metalu a těžkotonážního hardcoreu. Společným jmenovatelem je vegan straight edge. Všichni členové tomu vlastně něco dodávají, neboť každý přichází z trochu jiné hardcoreové krajiny. Riffy a zvuk kytar jsou zatěžkané a dusné, ale současně v sobě mají primitivní energii, která je žene kupředu nezastavitelnou silou. Určitý druh špíny dodává i kytarista James Chang.

Texty a jednoznačně pevný postoj kapely má na svědomí Chris Colohan. To samo o sobě je pečeť kvality. Tenhle chlapík nemá ve zvyku dělat přešlapy. Jako obvykle texty reflektují společnost, jsou aktuální a dotýkají se například i náboženství. Pokud se v nich budete dloubat, najdete v nich i na nevelké stopáži spoustu myšlenek.

Poslední skladba lehce vybočuje. Je epičtější, melodičtější, delší, hitovější, valivější a pomalejší. I v této poloze SECT přesně ví, co dělají. Více vyniká text, každá věta je nad melodickými, proplétajícími se kytarami jako rána kladivem.

SECT jsou zásah do černého. Nekompromisní, jasně profilovaná kapela, která na aktuální desce předkládá přesně ten typ extrému, jaký mi dlouho chyběl. Žárné kudrlinky a příkrasy. Přímá cesta k věci a smysluplná fůze hardcoreu a metalu.